VYSVĚTLIVKY KE KNIZE ROBINSON CRUSOE
Agáve americká- vytrvalá bylina z rodu jednoděložných. Vyhání z vrásčitého kořene v prvních letech pouze dužnaté, úzce kopinaté listy 1-2 m dlouhé, 10-15 cm široké, po okraji ostnaté. V posledním roce jejího života vyroste ze středu růžice přízemních listů silný, přímý stvol, 5 až 9 metrů vysoký, který na konci rozkvete v obrovské latovité květenství. Jehlancovitý vrchol obsahuje až na 4000 libovonných květů. Agáve patří k rostlinám amarylkovitým, k nimž u nás počítáme petrklíč a podsněžník. Je domovem ve Střední a v Jižní Americe. Z agávových listů se vyrábějí vlákna na výrobu lodních a hrubých plachet. Praobyvatelé Mexika vyráběli z listů agáve papír.
A g u t i — jsou hlodavci podobní našim králíkům, ale mají větší, jemněji a lehčeji stavěné tělo. Nejvíce druhů těchto hlodavců žije v Jižní a ve Střední Americe. Jméno zvířete je odvozeno z indiánského „akuti", což znamená živočicha ohlodávajícího plody. Aguti obývá hlavně lesy a potuluje se po travnatých rovinách v blízkosti lesů. V poli však nikdy nežije. Za své obydlí a lůžko vyhledává nejraději duté stromy, kořeny, skalní dutiny. Na pastvu a za potravou vychází nejraději po západu slunce. Živí se semeny i šťavnatými plody a dovede otevřít i palmové ořechy, které ohlodává ostrými zuby kol dokola jako na soustruhu, přidržuje si je předními prackami. Aguti však dovede vyloupit i ptačí hnízdo. Vybírá ptačí vejce a požírá mláďata. Maso agutiho je velmi chutné.
Alky- vodní ptáci se zakrnělými křídly a slabě vyvinutými letkami. Mezi prsty mají plovací blánu. Ocas mají krátký a tupý. Zobák ze stran silně smáčkly a na konci hákovité zašpičatělý. Hnízdí ve velikých hejnech na pobřežních skalách. Aloe — rostlina z čeledi liliovitých, s tučnými, růžicovitě uspořádanými listy, po kraji ostnatými. Listy obsahují aloovou pryskyřici, které se užívá v lékařství. Ananas - je vytrvalá bylina. Z oddenku vyrůstají nejprve v přízemní růžici čárkovitě, žlábkovitě prohnuté, po okraji ostnatě zubaté listy. Ze středu růžice Uštů vyrůstá později lodyha 3 až 5 dm vysoká. Na vrcholu lodyhy se utvoří šiška složená ze žlutých, střechovitě se kryjících listenů, v jejíchž paždích jsou drobounké kvítky. Zpočátku jsou korunní plátky modré, pak znachovělé. Po opylení vyvine se z každého květu tobolka, která sroste s dužinatými spodinami listenů, a tak vznikne z celého květenství šiškovitě uložený nepravý plod, těžký i několik kilogramů. Jeho povrch se skládá z bobuli, mezi nimiž vězí zdužnělé listeny. Dužina šišky zráním zežloutne, povrch zčervená a silně voní po zralých jahodách. Chutná sladkokysele. Na vrcholu šišky vyrůstá chomáč listů jako chochol. Původní vlastí ananasu je Střední a Jižní Amerika.
Anona měkkostěnná - neboli láhevník, je nízký strom se střídavými, krátce řapíkatými vejčitokopinatými celokrajnými listy a s velkými žlutými květy, kterými připomíná květy rostlin pryskyřníkovitých; velikostí se však tyto květy podobají květům magnólií. Plody připomínají obrovité jahody, jsou přes 3 dm dlouhé a přes půl kilogramu těžké. Bílá dužina plodu je velmi chutná, osvěžující sladkokyselé chuti, a v tropech velmi oblíbená. Domov, stromu anony je na ostrovech antilských
Bambus - je obrovitá tráva a její hladká dřevnatá a dutá stébla dosahují výšky i přes 30 metrů. Stébla našich trav se nerozvětvují, kdežto bambus vyhání i stébelnaté větévky postranní. Stébla starých mnohaletých rostlin se na vrcholu rozvětvují v bohaté laty mnohokvětých klasů. Plody jsou podlouhlé obilky, podobají se našemu ovsu. Bambus roste v horkém pásu všech světadílů. Nejlépe se mu daří při březích řek a v bahnité půdě. Stébla bambusová jsou velmi pevná a pružná. Používá se jich jako stavebního materiálu. Zhotovují se z nich vodovodní trubky, žebříky, nábytek a nářadí. 2 listů se zhotovují rohože a klobouky. 2 bambusového lýka se vyrábí papír. 2 mladých bambusových výhonků lze připravit velmi chutný salát. Ze zralých obilek pečou domorodci chléb.
Banány - původní vlast banánů je ve východní Asii a na ostrovech malajských. Odtud se však již před dávnými věky rozšířily do jiných světadílů a též do teplého pásu amerického. Rozmnožují se kořenovými výhonky. 2 podzemního oddenku vyrazí nejprve několik listů, jejich pochvy jsou okolo sebe těsně svinuty, tvoříce základ pně. Přibýváním listů roste peň do tloušťky i do výšky a tak celá rostlina nabývá podoby stromu tři až šest metrů vysokého. Kmen tvoří pochvy odumřelých listů spolu se zelenými a korunu tvoří jen několik listů. Podlouhlé, řapíkaté, celokrajné, roztřepené listy patři k největším listům v přírodě vůbec. Jejich délka přesahuje i tři metry a mají i přes půl metru šířky. Plody jsou vonné a příjemné chuti. Jediná rostlina dává ročně až 50 kg plodů. Po sklizni rostliny odumírají, takže rostlina konči svůj věk již v druhém roce. 2 vyzrálých plodů vyrábějí domorodci mouku i krupici. Mouka má žlutou barvu, voní po čerstvém seně a hodí se na jemná pečiva. 2 vláken listů se v Manile vyrábí tkanina zvaná manilské konopí.
B u k a n ý ř i (francouzsky boucaniers) - námořní dobrodruzi, kteří se zdržovali zvláště v Karibském moři. Bojovali především proti Španělům v sedmnáctém století. Jméno pochází z indiánského slova bukaoni, což znamená sušené maso. Domorodci na ostrově San Domingo sušili maso a zásobovali jím lodi přistávající u jejich pobřeží. 2ásobovat lodi však bylo tenkrát privilegiem a monopolem Španělů, proto Španělé stíhali tyto francouzské a anglické osadníky. Osadníci pak vedli proti španělským lodím kořistnické pirátské války. Pustošili spolu s flibustýry, kteří byli rekrutováni většinou z francouzského obyvatelstva, pobřežní španělské osady na Kubě, v Mexiku a v Panamě. Piráti se nazývali také Pobřežní bratři. Jejich organizace zašla v osmnáctém století.
Casablaoca (vyslov: Kasablanka) - přistav v Maroku, jižně od Salehu. Město s čilým obchodem; vyváží hlavně vlnu, kůže a koberce.
Gazela - neboli antilopa, je sudokopytník, přežvýkavec štíhlého těla na vysokých nohách. Jeho srst je hladká a přilehlá. Antilop je velmi mnoho druhů. Antilopy milují rovinaté stepi, třebaže některé druhy žijí v horách až do výšek věčného sněhu. Jsou to výlučně býložravci, velmi bystrých smyslů. Žijí v tlupách a jsou velmi plaché. Nejvíce druhů antilop od velkých až po trpasličí žije v Africe. G u a j a k - „železný strom" - je vždy zelený. Má mohutnou rozložitou korunu. Na větvích vstřícné sudozpeřené listy. Květy mají pět bledě modrých korunních lístků. Plody jsou dvoupouzdré až pětipouzdré tobolky s černými semeny. 2 našich rostlin je guajak nejblíže příbuzný rostlinám routovitým. Roste na pobřeží Jižní Ameriky a na ostrovech v Karibském moři. Kmen i větve mají velice těžké a tvrdé dřevo, které je hojně prostoupeno pryskyřicí. Odvaru této pryskyřice používají domorodí Indiáni jako léku při různých nemocech.
Guinejské pobřeží - tvoří záliv Atlantského oceánu, vnikající v pravém úhlu do africké pevniny. Počíná dvanáctým stupněm severní šířky a končí na patnáctém stupni jižní šířky. V dobách Robinsonových se vyváželo z Guineje zlato, slonovina, tropické ovoce a koření. Na guinejském pobřeží byly též stanice pro obchod 3 otroky a jejich vývoz. Obyvatelé jsou vesměs súdánští negři.
Hroznýš královský - je nejedovatý had, žijící v Jižní Americe, hlavně v poříčí Amazonky, a na přilehlých ostrovech (Trinidad, Tobago). Také v Ecuadoru a v Peru. Dospělý had dosahuje až 6 m délky. 2iví se drobnými savci i ptáky různých druhů. Ze savců jsou to aguti, krysy a myši. Dospělý se odvažuje i na větší zvířata a dovede pohltit i kůzle. Maso hroznýše je jedlé. Kůže se zpracovává na obuv, na povlaky, na sedla apod. Protože hroznýš s oblibou loví myši, bývá v Brazílii chován i jako domácí zvíře.
Chininový strom - je nevysoký štíhlý stromek nebo i keř, jehož šedokoré větve jsou porostlé dlouze řapíkatými vstřícnými listy. V době květu se strom obalí latami libovonných květu. Plod je podlouhlá vejčitá tobolka, věnčená vytrvalým kalichem a poltící se v době své zralosti. Kůra stromu obsahuje alkaloid chinin, který dává kůře odporně hořkou chutí. Již dávno před objevením Ameriky používali domorodci chininové kůry proti zimnici. Kůře říkali domorodci „kina". Do Evropy se dostala kůra jako lék teprve v polovině sedmnáctého století. Kůra z kmene je cennější než z větví. Nejcennější a na chinin nejbohatší je kůra z kořenů.
Ikao - neboli zlatoplod slívový, je větevnatý, dva až tři metry vysoký keř z čeledi mandloňovitých, příbuzný s naší švestkou. Má hnědokoré, drobounkými ďubkami poseté větve s okrouhlými, krátce řapíkatými celokrajnými kožovitými listy a bílé, poměrně drobné květy. Plody jsou peckovice veliké jako holubi vejce, velmi šťavnaté, s nepravidelně pětibokou peckou. Semeno obsahuje olej. Plody jsou natrpklé, ale osvěžující a přitom i lahodné. Z jader se lisuje vonný olej. Hořké kůry užívají domorodci proti průjmu..
Juvie ztepilá - neboli beztholietie, dorůstá v mohutný strom, vysoký až čtyřicet metrů. Letorosty hustě porostlé řapíkatými střídavými kožovitými listy visi dolů jako bohaté zelené třásně. Zlatožluté květy v klasovitých hroznech nelibě páchnou. Plody jsou kulovité tobolky, velké až jako détská hlava. Mají velmi silné a tvrdé dřevnaté oplodí. 16 až 20 semen je upevněno na středním sloupečku. Když plody dozrají, otevře se nahoře malé víčko. Semena jsou podlouhlá, trojboká, čtyři až pět centimetrů dlouhá; v šedé, drsné, neobyčejně tvrdé slupce je uloženo jádro. Chutná podobně jako sladké mandle. Vlast juvie ztepilé je v Jižní Americe. Podle brazilského přístavu Para nazývají v Evropě semena tohoto stromu para ořechy. Domorodci jim říkají „na".
Kanárské ostrovy - souostroví při severozápadní Africe, ale počítané Španěly jako provincie Canaris k evropskému Španělsku. Jsou to ostrovy a ostrůvky vesměs hornaté. Největší z nich je Tenerife 2036 km2. Největší hora je sopka Pico de Teyde 3710 m. Podnebí je mírné, středomořské, 9 ustavičné jasnými slunečnými dny, zvláště v letních a podzimních mísících. Prii jen v zimních měsících. Pro nedostatek vody je zaváděno umělé zavodňování. Daří se tu subtropické ovoce, hlavně banány. Ze stromů jsou nejvíce rozšířeny vavřínové keře. 2 Kanárských ostrovů pochází kanár, který byl po dobytí Kanárských ostrovů španěly roku 1478 přivezen do Španěl a odtud se rozšířil jako oblíbený zpěvný pták do celé Evropy.
Kapverdské ostrovy — souostroví při západním cípu Afriky, asi 600 km na západ od Zeleného mysu. Ostrovy jsou sopečného původu. Nejvyšší hora na ostrově Fogo, vysoká 2875 m, je dosud činnou sopkou. Podnebí je horké a suché, od ledna do července neprší. Pěstuje se tu káva, víno, banány, palmy datlové a kokosové.
K o s m a n i - jsou ploskonosé drápkaté opice, žijící v tropické Americe. Jsou to malé opičky velikosti asi naší veverky. Mají jemnou srst, ostnatý ocas a na uších štětky. Nejvýznamnější jsou dva druhy těchto opic: kosman bělovousý a kosman černovousý. Kosman bělovousý žije ve větších společnostech. Živí se plody, hlavně banány, také hmyzem, pavouky apod. Ve dne se kosmani neustále pohybují; v noci sedí klidně, schouleni, majíce hlavu přikrytou huňatým ocasem.
Kvajava — je strom velikosti podobný naší jabloni, s dlouhými tenkými, k zemi lehnutými větvemi. Listy jsou vstřícné, krátce řapíkaté, celokrajné a kožovité. Z paždí listů vyrůstá po jednom stopkatém bílém, velmi vonném květu. Podobá se (ložením květu myrty. Kvajava náleží do čeledi myrtovitých. Plody jsou podobné hruškám, velice šťavnaté, se žlutou slupkou. Načervenalá dužina voní senem. V rovníkové Americe roste planě. Plody se jedl syrové anebo pečené v popelu. Leguán - leguáni patří k čeledi ještěrek; žijí bud na stromech, anebo na zemi. Jsou i druhy mořských leguánů. Některé dosahuji značné velikosti. Je jich asi patnáct rodů se třemi sty druhy, z nichž všechny až na tři druhy žijí v Americe Střední, Jižní a částečně i v Severní. Mimo Ameriku se vyskytují dva druhy leguánů na Madagaskaru a jeden druh na souostroví Fidži a na Přátelských ostrovech. Živí se potravou rostlinnou a drobnými členovci. Některé druhy loví i drobná zvířátka. Maso leguánů i jejich vejce jsou chutná.
Liány — jsou rostliny v zemi kořenující nebo aspoň klíčící, které se oplétají kolem jiných, užívajíce jich jako opory, aby se listí i květy dostaly ke světlu. Liány jsou rozšířeny především v tropických a subtropických pralesích, kde v podrostu je veliký nedostatek světla, takže se rostliny musí dostat do vyššího pásma nadrostu. Tropické liány jsou vesměs dřeviny.
Mahagon — je velký strom s hnědočerveným dřevem. Listy stromu jsou zpeřené a květy drobné. Dřevo je tvrdé, velmi trvanlivé, snadno se leští a používá se ho na nábytek i na stavbu lodí.
Maurové — původu arabského, po roce 711 se usadili na Pyrenejském poloostrově, kde vytvořili vysokou kulturu, zvláště ve stavitelství, a vynikli i jako výborní zemědělci. Po dobytí Granady Španěly v roce 1492 odstěhovala se většina Maurů do berberských zemí v Atlasu. Maurové, kteří ve Španělsku zůstali, byli od Španělů krutě pronásledováni. Při vyhlazovacím boji v letech 1609-1611 utekli Maurové až na nepatrný zbytek do Maroka. Maurové byli mohamedáni a mstili se katolickým Španělům za jejich ukrutnosti především tím, že přepadávali jejich obchodní lodi.
Monstera -je rod rostlin árónovitých; roste v tropických pralesích Jižní Ameriky. Pěstuje se u nás jako okrasná pokojová rostlina pod jménem filodendron. Má srdčité prolamované listy temně zelené barvy a provazcovité vzdušné kořeny.
Mořská tráva - v přírodopise známá pod jménem zostera neb vocha, je z rodu rdesnovitých. Má úzké, čárkovitě splývavé listy s dlouhými lodyhami. Lodyhy poskytuji tzv. „mořskou trávu" (seegras), které se používá k vycpávání matraci a pohovek. Vlnobitím odtržené dlouhé listy se hromadí a tvoří na písčitých pobřežích značné náspy a obruby.
Mořské želvy obrovské -se vyznačují plochým srdčitým štítem, pod nějž nemohou vtáhnout nohy úplně jako např. želvy pozemní. Přední nohy jsou delší než zadní a všechny čtyři jsou proměněny v ploutve. Želvy obrovské máji krátký a tlustý krk a čtyřhrannou krátkou hlavu. Žijí v moři a výborně plavou. Živí se drobnými mořskými živočichy.
Mravenci všekazi (termiti) - jsou rozšířeni v krajinách tropických a subtropických ve společnostech, které si stavějí hnízda bud* pod zemí, nebo v kmenech starých stromů; někdy si stavějí také zvláštní nadzemní stavby, nesmírně pevné a několik metrů vysoké. Pro nesmírnou žravost jsou nejobávanějším hmyzem tropických krajin.
Mýdelník -je strom 6-10 m vysoký. Má rozkladité větve a zpeřené vícejařmé listy v křídlatých řapících a v kopinatých celokrajných lístcích. Malé drobné bílé květy jsou sestaveny do hroznů. Plody se podobají našim třešním a jsou dvě až tři peckovice na jedné stopce. Barvy jsou červenožluté, sladce svíravé chuti. Plody mýdelníku obsahuji látku zvanou saponin. Když je roztíráme ve vodě, pěni hustě jako dobré mýdlo. Indiáni je používají k praní prádla místo mýdla. Mys Dobré naděje- nejjižnější cíp africké pevniny.
Orchideje - rostliny vstavačovité, jsou v tropech zastoupeny vytrvalými rostlinami s kořennými hlízami a s oddenky, které se velmi dobře přizpůsobují okolí. Jsou tam i druhy nezelené, saprofytické, které mají místo listů pouze šupiny. Obdivuhodné je bohatství tvarů, vůně a barev. Neméně podivuhodný je i polymorfní květní. Na jedné rostlině se někdy vyvinou zcela různé typy květů. Orchideje patří k největším čeledím rostlinným. Jsou z 80 % rozšířeny v tropech. Je jich na 350 rodů a na 14 000 druhů.
Palma karnauba - nebo voskovice. Je to nejdůležitější užitková tropická palma americká. Roste v tropickém pásmu podél řek. Poskytuje vosk, dřevo a
Palma kokosová — dosahuje výšky přes dvacet metrů. Na jejím vrcholu je hustý vějíř lichozpeřených listů 3 až 5 m dlouhých a pod jeho korunou z paždí listů vyrůstají až 2 m dlouhé laty drobounkých květů. Po opylení dospívají z pestíkových květů trojhranně vejčité peckovice velikosti až lidské hlavy. Pod tenkou vláknitou slupkou je hrubě vláknitá až 10 cm silná kůra, která v sobě chová velmi tvrdou pecku neboli skořápku. V této skořápce, jejíž stěny jsou 4 až 8 mm silné, vězí duté jádro. V nezralých skořápkách je sladce nakyslé mléko. Ovoce dává palma kokosová již v 8. roce svého věku a její stáři může dosáhnout i sta let. Z vláken se vyrábějí koberce (u nás zvané kokosové), rohože a lodní lana. Z mladičkých listů připravují domorodci chutný salát. Z jader se vyrábí olej a máslo. Palma kokosová má svůj domov na jihoamerických březích Tichého oceánu.
Papája obecná - neboli strom melounový, podobá se palmě. Kmen je dole široký, zužuje se k vrcholu, kde ve výšce asi 8 m nese korunu dlouze řapíkatých, v obrysu srdčitých listů. Libovonné květy jsou dvojdomé. Plody jsou dužnaté bobule, podobné protáhlým, až 3 dm dlouhým a přes l dm v průměru širokým melounům. Plody chutnají jako melouny a jedí se syrové. Semena chutnají palčivě jako pepř a domorodci jich používají jako koření. Kmen papaje je velmi měkký, nepevný a dospělého člověka ani neunese. Z čerstvých ran vytéká trpké mléko zvané ketah, jehož domorodci užívají jako léku proti svrabu. Přidá-li se tohoto mléka do vody a do té se pak uloží maso, záhy změkne a zkřehne. Totéž se s masem stane, zabalí-li se do papájových listů. Listy obsahuji alkaloid carpain (jed, z něhož se připravují léky působící na srdce podobně jako léky z náprstníku lékařského). Indiáni používají tohoto jedu z papájových listů na otravu šípů. Jmenuje se proto i jed šípový.
Persea přelahodná - jinak též nazývaná strom avokadový. Je to prostřední vysoký, vždy zelený strom s rozložitou korunou a s tlustým hnědokorým kmenem. Má střídavě řapíkaté, eliptičně podlouhlé celokrajné listy. Květy jsou podobné vavřínu, k nimž persea náleží do společné čeledi vavřínovitých (laurinae). Plody jsou hruškovité, někdy i neforemné podlouhlé peckovice, dlouhé asi l dm a přes půl kg těžké. V tučné, olivově zbarvené dužině, která se na jazyku rozplyne jako máslo, je tvrdá pecka, obsahující velmi hořké jádro. Persea je domovem v tropické Americe. Její ovoce je velmi lahodné, chutné. Roste velmi rychle a plody má již v pátém roce. Podle cestovatele Stanko Vraže chutnají plody perseje jako vejce s máslem, se solí, s olejem a s různým kořením. Hořká jádra jsou léčivá.
Piráti - námořní lupiči, přepadávají na moři lodi a žiji z uloupeného zboží. Pirátství se vyvinulo již ve starověku z válečného stavu mezi dvěma státy. Pirátství bujelo hodně v koloniích, protože kolonisté raději kupovali uloupené zboží od pirátů než zboží daleko dražší a často i horší jakosti z mateřského státu. Za časů Robinsonových byly v amerických vodách velké skupiny pirátů, takzvaných bukanýrů a flibus-týrů. Pirátství bylo státní mocí pronásledováno.
Saleh - přístav a město v Maroku; město je rozloženo terasovitě na skálách na sever od města Rabatu a v jeho těsném sousedství. V době Robinsonově to bylo nedobytné lupičské sídlo.
Ústřice - rod mořských mlžů stejnojmenné čeledi, s nestejnými skořápkami. Spodní skořápka (levá), která je přirostlá k mořskému dnu, je tlustší a vyhloubenější. Pravá se přivírá jako ploché víčko. Okraje pláště nejsou srostlé a mezi oběma miskami je jeden závěrový sval. Ostřice se ojediněle vyskytují všude v moři, většinou však žijí ve velikých skupinách, v tzv. jespech, které možno nalézt na vhodných místech na písčitém nebo štěrkovitém dně. Hlouběji než 10 m se ústřice nikdy nevyskytují. Nejčastěji jsou y hloubce 1,5 až 2 m. Pro velmi chutné a výživné maso se ústřice pěstují i uměle v tzv. ústřičných parcích, zvláště ve Francii a také v Americe. Jenom v Paříži se jich spotřebovalo před druhou světovou válkou na 80 miliónů ročně.
Úžina Calaiská — známá také pod jménem kanál La Manche, je mořská úžina mezi Anglií a Francií. V třetihorách souvisely v místech Calaiské úžiny ostrovy Velké Británie s evropskou pevninou. Teprve v diluviu se poklesem zemského povrchu vytvořil průliv La Manche. V místech mezi anglickým pobřežím a městem Calais os pobřeží francouzském je kanál La Manche široký pouze 31 km. Francouzské i anglické pobřeží je většinou skalnaté. Hloubka úžiny je od 40 do 80 m. Plavba úžinou je zvláště v podzimních měsících velmi nebezpečná pro bouřlivé moře a husté mlhy. Dnes zabezpečuje plavbu přes dvě stě majáků.
Vřešťani - jsou ploskonosé opice velikosti asi kočky, s vysokou hlavou, s čelem ubíhajícím nazad. Tělo mají pokryto rezavou srstí, která tvoří na bradě dlouhé vousy. Ocas je dlouhý, chápavý, naspodu a na konci lysý. K zesílení hlasu slouží jazyk • vakovitá štítná chrupavka zduřelá v bubínek. V ranní a večerní době vydávají vřešťani vřískavé zvuky. Jejich sborové řvaní je daleko slyšitelné. Vřešťani žijí na stromech a na zem slézají ze stromu velmi zřídka. Přírodopisec a cestovatel Reugger vypráví, že vody se vřešťani bojí ták, že jsou-li vyhnáni stoupající vodou na strom, spíše by zemřeli hladem, než by se plováním dostali k jinému stromu. Cestovatel přistihl jednu tlupu opic na stromě obklopeném vodou. Vřešťani už byli tak vyhladovělí a zesláblí, že se sotva drželi na větvích. Sežrali už všechno listí a ohryzali kůru. Bylo by stačilo přeplavat jen Šedesát kroků širokou vodu a měli by v lese hojnost potravy. Největšími nepřáteli vřešťanů jsou draví ptáci, zejména orli.
Zapota - je strom se střídavými řapíkatými celokrajnými listy a s bělavými květy. Plody jsou kulovití, velikosti našich jablek, obsahují několik černých, smáčknutých olejnatých semen. Plody mají slupku hnědě rezavou a špinavé bělavou dužinu. Chutná ještě lépe než ananas. Hořkou korou falšuji kůru chininovou. Semen se užívá k výrobě léků proti kožním chorobám.
Zelený mys (Kap Verde) - nejzápadnější bod africké pevniny. Zeleným mysem jej nazval roku 1443 jeho objevitel don Fernandez pro bujnou květenu.
Želva karet o v á -je mořská želva, daleko menší než želva obrovská. Jinak stavbou těla se jí podobá dokonale. Obývá moře mezi obratníky a moře subtropická na obou polokoulích zemských. Nejhojněji se vyskytuje v moři Karibském a kolem Cejlonu. Vcelku se shoduje vývojem, životem i zvyky s želvou obrovskou. Želva obrovská však přijímá i potravu rostlinnou, kdežto želva karetová se živí výhradně drobnými živočichy. Vedle měkkýšů umí i obratně lovit ryby. Snáší vejce do písku na pobřeží a tak jako želva obrovská vrací se i karetová pravidelně na táž místa, kde už jednou vejce ukládala anebo kde se sama zrodila. Věrnost a tvrdošíjná příchylnost k jednomu místu je příčinou toho, že lze tuto želvu snadno ulovit a že karetová želva bude zanedlouho vyhubena. Má velmi chutné maso, vejce a jakostní želvovinu.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář